Neuvěřitelný příběh jednoho powermetalisty (1. kap)

Kopírování stále ukazovalo 26%. Přestože už to bylo nejméně čtvrt hodiny, co tam tato hodnota byla naposledy.
,,Jak je tohleto možné?!" zašeptal někdo naštvaným hlasem.
Všude byla tma. Pouze obrazovka počítače osvětlovala postavu v černém sedící u stolu. Náhle kluk vstal. Prošel se po pokoji a z okna pozoroval osvětlenou část ulice. Vše se zdálo být v pořádku. Jeho rodiče se zatím nestihli vrátit z večerní akce, má tedy ještě dost času. Už se nemohl dočkat, až si nasadí sluchátka. Určitě dá hodnocení dost vysoko. To album prostě musí být super! Jen ještě chvilku musí počkat, až se rozbalí data. 
Ovšem jakmile Marek znovu zasedl k PC, všechny jeho plány se rázem zhroutily. Tupě čuměl na kolonku, kde bylo pořád číslo 26. Zavřel oči a promnul si je rukama.
Proč jen musí mít Windows Vistu? Kdyby měl XP nebo Sedmičku, dávno by mohl poslouchat ty lahodné tóny nové desky.
Otevřel oči. Zase 26%. Marek už to nevydržel. Co tam tak dlouho ten debil dělá?! Chytl myš a chtěl se podívat na zatížení výkonu procesoru. Nic se nestalo. Myš si jezdila po stole, zatímco kurzoru na obrazovce se nějak nechtělo reagovat. Prohodil několik sprostých slov - věděl, že je zle. Zhruba po deseti minutách mačkání všemožných kláves se na obrazovce objevila ta neslavně proslulá hláška, totiž "Program neodpovídá". Teď už toho měl opravdu tak akorát dost. V poslechu nejnovější desky od této metalové legendy mu přece žádný operační systém nebude bránit! A jestli jo, tak uvidí!
Chvilku přemýšlel, co s tím udělá. Když teď počítač natvrdo vypne, jak by se na správného metalistu slušelo, nejen že se mu zastaví rozbalování archivu RAR, po jehož obsahu tolik touží. Navíc je tu určité riziko, že se jeho zázračná krabice už nespustí. A to nemůže riskovat.
Áchjo, povzdechl si. Nezbyde mu nic jiného než nekonečné čekání.
Z ničeho nic se ozvala hudba, to začal hrát titulní song z desky Infinite. Jak příhodné pro tuto chvíli. Marek přešel na druhou stranu pokoje, kde si vesele svítil jeho mobil. Kdo mu asi teď v noci může volat? Neznámé číslo. Cože? 444 888 666 přece není normální číslo! No ovšem, pomyslel si ironicky, nová metoda, jak si nechat vynadat, když nabízíte velmi výhodné akce na určité skvělé zboží po telefonu. Zavoláme v noci, když nikdo nemá dost energie na to, aby nás odmítl. Zasmál se. Že jim to vůbec stojí za to.
Chvilku váhal, jestli to vzít. Co když to přece jen bude něco naléhavého? Ale co, zahraniční předvolba to není, přinejhorším těm lotrům udělám trochu radost.
,,Špalička." představil se.
,,Jump and carry on!" rozezněla se jakási píseň.
Co to má znamenat? Zarazil se. Buď se mu to zdá, nebo někdo na druhé straně opravdu pouští happy metal! Vyjeveně se podíval kolem. Nebylo pochyb, zvuk vycházel z telefonu. Navíc tu písničku znal - a moc dobře. To je překvápko, pomyslel si nadšeně, když zrovna hrálo úžasné sólo kytar. Ne, tohle vážně od telefonního hovoru nečekal. Kdo to může být? Je to někdo koho zná? Absolutně netušil. Nakonec se to rozhodl neřešit, ono se nakonec ukáže, kdo zatím stojí. A tak si v duchu broukal text a užíval tak vzácnou chvíli. Když ale písnička dohrála, nastalo zvláštní ticho. Čekal, že se teď někdo ozve, avšak bylo ticho.
,,Dobrej song," zasmál se, ,,kdo je tam?"
Nic.
,,Haló?" ozval se znovu.
Stále ticho.
To si ze mně někdo určitě dělá prdel, pomyslel si.
,,Je tam někdo?!"
Když se ani teď nic nestalo, trochu znervózněl. V mysli se objevily obrazy z nejrůznějších hororů. Jak člověk zvedne telefon a je to jeho poslední čin v životě. Jak nic není slyšet a pak ho z ničeho nic něco zabije. Otřásl se. Ano, jeho fantazie věděla velmi dobře, jak ovládnout sféru strachu. Vrcholem bylo, když mu zrak padl na poslední trojčíslí onoho neznámého čísla.
Ne! Nic takového neexistuje, uklidňoval se. Marně.
,,Haló?!" zkusil to ještě jednou.
Ticho trvalo.
Až se najednou ozval tón značící ukončení hovoru. To ho sice moc neuklidnilo, ale aspoň už skončilo to hrozné napětí. Co to mělo znamenat? Přece někdo jen tak nezavolá na nějaké číslo, pustí písničku a pak to típne? Ne, je to divné. Jaký blázen by tohle dělal?
Marek vypl displej a chtěl mobil vrátit zpátky na stůl.
,,Cink!" zahlásila ta věcička. Zřejmě přišlo oznámení od nějaké aplikace.
Zase ňáká aktualizace?! Teď nemám náladu na tyhle kraviny! rozlobil se Marek na Android a už chtěl to oznámení smazat. Avšak místo toho, aby se hláška objevila v oznamovací liště, program se spustil rovnou. A o žádnou aktualizaci také nešlo. Před ním stála nabídka dvou tlačítek a jedna zajímavá otázka:
,,Ready for Metal journey?"
Zasmál se. Nevěřil, na co se ho to jeho dotykáč ptá. Také nechápal, o jaký program jde - nic takového tam přece nemá!
Tak 'Metal journey', jo? Co to asi znamená? přemýšlel. Snad reklama na nějakou aplikaci? To asi ne, ta vypadá jinak. A co virus? Napadla ho dokonce i souvislost s tím podivným hovorem, ale to ihned zavrhl. Když mi někdo zavolá na mobil, přece se mi nemůže naistalovat sám od sebe program. To je blbost! Mnohem pravděpodobnější bude, že tam mám nějaký ten vir. A to je pak jedno, jestli dám ANO nebo NE, vir si udělá stejně to, co uzná za vhodné, zkonstatoval nakonec a přitiskl prst na tlačítko 'Yes'.
Ovšem, jakmile se dotkl displeje, začalo se dít něco neuvěřitelného. Celý pokoj se změnil v jakousi šmouhu a stoupal směrem nahoru. Vlastně pokoj nikam nestoupal - to Marek se propadal do země, a to neuvěřitelnou rychlostí. Dřív než stačil zaječet, dřív než vůbec stačil pochopit, co se stalo, pod sebou spatřil jakousi neznámou krajinu. Vzápětí úplně ztratil pevnou půdu pod nohama a svět okolo něj se roztočil.
Vyděšeně zalapal po dechu. Co se to proboha děje?! Šmátral kolem sebe, ale nebylo tu nic, čeho by se mohl chytit. Náhle pocítil strašnou ránu - jeho tělo do něčeho narazilo. Hned nato ztratil vědomí. 
Když se probral, bylo mu strašně špatně.
Netušil, jak dlouho o sobě nevěděl, každopádně se zdálo, že to stačilo k tomu, aby se jeho žaludek převrátil a hlava zamotala. Snažil se o něco zachytit a všechnu tu hrůzu zastavit. Bohužel se mu to moc nedařilo - jediné, co jevilo nějaké známky odporu, byl vzduch, který do něj neustále narážel. Pokusil se otevřít oči. V mžiku se z nich draly proudy slz. Vtom mu to došlo. S hrůzou si uvědomil, že se zmýtá ve vzduchu. A co víc - padá někam dolů! Začal panikařit. Co jen bude dělat?!
Bláznivý kolotoč pokračoval. Jeho hlavě a žaludku už se to přestávalo líbit, ale Marek byl bezradný. Nikdy v životě odnikud neletěl - teda vlastně ani nikdy v životě odnikud nepadal takovou rychlostí. Kdo by se také do takovéto situace hrnul sám od sebe, že?
Nakonec ho přece jen něco napadlo. Roztáhl ruce a nohy a pokusil se co nejvíc zpevnit své tělo, jak to dělají parašutisté. Situace se o mnoho nezlepšila, ale teď už se alespoň netočil nekontrolovatelně. Zbývalo se jen dostat do vodorovné polohy. Napoprvé to nevyšlo. Místo toho se ocitl hlavou dolů. Zaklel a snažil se o to nanovo. Napodruhé už se mu to naštěstí podařilo. Přetočil se na břicho a konečně to točení přestalo. Hlava se sice ještě trochu motala a žaludek sliboval odplatu, avšak úleva, jež Marek pocítil byla obrovská. Zkusil opět otevřít oči. Dřív něž se mu do nich dostaly slzy, spatřil znovu to, o čem doufal, že to bylo jen výplodem jeho fantazie. A přestože na to teď hleděl podruhé, neměl odvahu uvěřit - vždyť on opravdu letí dolů!
Snažil se ten pád nějak zadržet, ale neměl šanci. Jak by také mohl? Gravitace planety pod ním ho volala k sobě. Navíc vlivem gravitačního zrychlení se rychlost pádu čím dál tím víc zvyšovala. Za chvíli už letěl dolů jako blesk. Řval o pomoc na celé kolo - absolutně nechápal, jak se tu ocitl. Avšak nikdo ho neslyšel - tedy pokud ho vůbec měl kdo slyšet. Jako neřízená střela mířil k zemi.
Tohle přece nemůžu přežít, zoufal.
Vzdálenost mezi ním a nechtěným cílem se rapidně snižovala. Podle jeho odhadů zbývalo do konce pádu pouze několik sekund.
Musím něco vymyslet, jinak bude po mně! V duchu nadával na prapodivnou aplikaci, která ho sem tak lehce dostala. Nadával na číslo, které mu zavolalo. Hlavně na poslední trojčíslí. Nadával na sebe, že nezmáčkl na 'NO'. Co se to sakra jen stalo?!
Zbývalo už jen asi 15 metrů. Do prdele! Jak se něco takového mohlo stát?! Přece jeden program na mobilu nemůže zvrátit celý časoprostor!
10 metrů - Ne, tohle se mi musí zdát! To nemůže být pravda! A co když jo? Sakra! Co jsem udělal špatně?! Jedno jediné tlačítko!
Když už se dostal 7 metrů od země, vzdal se veškeré naděje. Brzo bude po všem, povzdechl si smutně. Brzo bude konec a osudem jeho těla se stane rozdrcení o tvrdý povrch této neznámé země. Před očima mu náhle projelo všechno, co kdy prožil. Od narození do teď. Vzpomínky se honily hlavou a vytvářely podivný film života. Vzpomínal na všechny, co nechal ve svém světě. Jak asi budou reagovat, když ho najdou mrtvého? Vždyť rodičům slíbil, že dnes nebude dělat žádné blbosti. Zamrzel se. Najdou ho vůbec? Vždyť se propadl neznámo kam. A co bude dál? Posmrtný život možná existuje, ale v 16 se mu vážně moc umírat nechtělo. Ani to album si neposlechl. Musí tohle být opravdu konec? Proč se to stalo?! Jak se to stalo? A to vše kvůli jednomu debilnímu kliknutí?! Nic nechápal.
Pohlédl dolů, aby zjistil, kolik času mu ještě zbývá. Už byl těsně nad zemí. Cíl jeho cesty už byl blízko. Tak strašně blízko. Skrčil se do klubíčka a zavřel oči. Naposledy.

HammerFall - Fallen One

....pokračování příště :D

[přejít na seznam všech dílů..]