[přejít na seznam všech dílů..]
Marek nad sebou uslyšel nějaké hlasy. Pomalu začal probírat.
Co se to děje? přemýšlel v polospánku. Kdo mě to budí? Vždyť je sobota!
Náhle do něj cosi strčilo a převrátilo ho břichem nahoru.
,,Hm.. tak další heavy." poznamenal někdo.
,,Řekl bych spíš power." ozval se jiný hlas.
Nato se první hlas zasmál:
,,To snad nemyslíš vážně! Vždyť je to úplně jedno - heavy nebo power."
Teď už se Marek probral úplně. Oči však ještě neotevřel. Začal vzpomínat, co se vůbec stalo. V hlavě mu proběhly pouze tři vzpomínky - hovor, otázka a pád. Byly to ovšem tak hrozné vzpomínky, že mu okamžitě všechno došlo. Žádná sobota, ale smrt! Náraz a smrt - nic jiného. To ne!
Otevřel oči. Jeho rozmazaný zrak padl na dva bílé obličeje s černými jizvami okolo očí, sklánějící se přímo nad ním. Vyděšeně vyjekl a hned oči zase zavřel.
Tak je to přece jen pravda, pomyslel si nešťastně. Peklo existuje! A on je teď uvnitř! Vůbec nepochyboval o tom, že se rozhovor těch dvou týkal jeho. Ano, jim je opravdu jedno, jestli jsem heavy nebo power metalista. Co teď jen bude?! Co se dělá s duší v pekle? Začal se bát. Nikdy na nic takového nevěřil, celý život byl ateista - a teď tohle! Držel ruce v obranné pozici před hlavou a marně se snažil něco vymyslet. Z přemýšlení ho náhle vyrušil hlasitý smích obou příšer.
Proč se smějí? Mají snad radost, že je v koncích?
Jedna z nich se pokusila oddělat Markovy dlaně z jeho obličeje. Neúspěšně.
,,Haló, čas vstávat!" řekl druhý z tvorů.
,,Nechte mě!" zařval Marek.
Něco ale bude muset udělat, došlo mu. Když už se sem jednou dostal, není cesty zpět. Bohužel si však nebyl jistý, jestli existuje i nějaká cesta vpřed. Rozhodl se tomu všemu postavit. To je totiž jediná správná cesta, připomínal si texty svých slavných hymen.
Opatrně oddělal ruce z obličeje a znovu otevřel oči. Tentokrát byl jeho zrak ostřejší, mnohem ostřejší. Najednou už před sebou neviděl démony pekla, ale dva kluky s pobaveným výrazem ve tváři. Oba měli dlouhé černé vlasy a jejich bíločerný corpse-paint naznačoval, že se jedná o obdivovatele black metalu.
,,Co mu je? Ty vole, snad se nás nebojí?!" rozesmál se ještě víc ten první, když uviděl Markův pohled.
,,No tak, Powere, vstávej! My nejsme až tak zlí." dodal druhý.
Marek si strašlivě oddechl. Musel se usmát hrátkám vlastní fantazie, avšak nebyl schopen slova. Ještě pořád se vydýchával z toho hrozného šoku, kterým si zrovna prošel. To je taky nápad postavit v takové situaci člověku kolegy z blacku přímo do zorného úhlu!
Pomalu se posadil. Takže není mrtvý? Ale co se tedy stalo? V hlavě se mu honilo tolik otázek, že nevěděl, kterou by si měl položit jako první.
Blackmetalisté si ho stále s pekelným úsměvem prohlíželi.
,,To jsou vtipy!" konstatoval, když si uvědomil, že se baví na jeho účet.
,,Co tím myslíš?"
,,Já myslel, že jsem v pekle!" odpověděl bezmocně. Další vteřinu už toho ale litoval. Asi nebylo nejlepší říct jim celou pravdu. U obou to vyvolalo jen obrovský výbuch smíchu.
,,Počkej, a co sis myslel o nás?" zeptal se po chvíli první, ,,Že jsme pekelná stvoření?!"
,,Tak se na sebe podívejte!" bránil se Marek, ,,ale očima normálního člověka.."
Oba si vyměnili své temné pohledy. Teď už smíchy popadali na zem.
On se mezitím postavil na nohy a rozhlédl se kolem.
,,Borci, nevíte náhodou, kde to jsme?"
Chvilku trvalo, než se mu je podařilo uklidnit alespoň tak, že mohli mluvit trochu normálně. Už za chvíli však zjistil, že na tom nejsou o nic lépe než on. Také vůbec nevěděli, o co jde. Navíc jejich cesta sem byla stejně podivná jako ta jeho.
Hovor, oblíbená písnička, otázka a nato změna časoprostoru. Vše bylo téměř stejné. Přesto jedna dost zásadní věc byla jiná.
,,Říkáš, že jsi jenom prošel dveřma?!"
,,Přesně tak - a pak jsem se ocitl tady."
,,Já musel oknem.", znevýhodňoval se kámoš vedle.
,,Děláte prdel?!", Marek nemohl uvěřit, že byl jediný, komu byl "dopřán" pád z oblohy.
,,Ne. Tenhle svět je prostě zvláštní.", řekl vyprávějící, ,,A jak ses sem dostal ty?"
Zvedl paži a ukázal směrem k nebi. Jeho gesto však bylo pochopeno trochu jinak, než plánoval.
,,Tys přiletěl?"
,,Tak nějak." Marek se hořce zasmál. ,,Spíš by se dalo říct, že jsem dost nemožnou rychlostí padal."
,,To jako fakt?!"
Přikývl.
Chvilku nastalo ticho. Tipoval, že konečně pochopili, jaký šok pro něj byly jejich masky.
,,Aha. Tak to bych si asi taky myslel, že jsem mrtvý."
,,Každopádně to vysvětluje tu díru kolem." zamyslel se druhý black metalista.
Až teď si Marek všiml, že vlastně všichni stojí uprostřed obrovského kráteru.
,,To jsem udělal já?" překvapeně otevřel pusu.
Jeho průměr odhadoval minimálně na 50 metrů. Ale Dřepl si k zemi, aby si ho pořádně prohlédl. Nemožné!
,,I když nedává smysl, jak bys něco takového mohl přežít, vypadá to tak."
Byla to pravda. Jeho tělo se podle fyzikálních zákonů mělo rozbít o drsný povrch této země. Vlastně už při styku s atmosférou měl shořet. Tak jako meteority, co se občas zapálí o Zemskou vrstvu vzduchu a pak z nich zbude pouhá hromádka popela. Avšak mu se nestalo zhola nic - dokonce ani neměl poničené oblečení, natož aby se něco takové stalo jemu samému. Z jakého důvodu se tak stalo, nechápal, přesto tomu byl rád. Byl rád, že žije.
,,Zvláštní svět." pokýval hlavou Marek.
,,A jaké to vlastně je být meteoritem, Powere?"
Marek se trpce usmál. O tomhle opravdu mluvit nechtěl. Nechápal, co jim na tom přijde stále tak vtipné. Místo toho se zamyslel nad přezdívkou, kterou ho oslovovali. Docela se mu zamlouvala, ale absolutně netušil, jak na ni přišli.
,,Podle čeho vlastně soudíte, že poslouchám zrovna power metal?"
Rukou přitom přejel po svém řetězu na pravé straně riflí. Ten na to vliv určitě neměl, řetězy v téhle době přece nosili metalisti všeho druhu. A bohužel nejen oni.
,,Vypadáš tak." zkonstatoval kluk s jizvou skrz levé oko.
,,Vážně?" divil se Marek, ,,Čím se liším od metalistů ostatních žánrů?"
Vždyť na sobě nemá tričko ani jedné své oblíbené skupiny. Tak jak to ten borec poznal?
,,Jsem prostě znalec." neodpustil si dotazovaný.
,,Máš dlouhé vlasy, to mají poweři v tomto věku skoro vždy. Pak, když se podíváš na svůj řetěz, je tvořen ze tří částí, což je taky klasika. Další věc je to, že na tvojich steelkách jsou čtyři patra na tkaničky a taky máš stylově roztrhané rifle. Takové věci si vybírají speciálně power metalisti..."
To jsem ani nevěděl, šokovaně si přiznal Marek.
,,..a konečně," black metalista se ironicky usmál, ,,faktem je i to, že pod levým zápěstím ti visí vstupenka z koncertu DragonForce."
No jasně! DragonForce! vydechl Marek. Jak jen na ten parádní koncert mohl zapomenout?! Při pohledu na ruku s papírovým proužkem se rozesmál. Čekal kolik poznávacích znaků power metalistů mu ten člověk ještě vyjmenuje, ale tímhle ho teda dostal.
,,Hej lidi, tyhle šoky už mi nedělejte!"
To už se smáli všichni.
,,Jinak mně říkají Darkens." řekl ten kluk po chvíli a poplácal Marka po rameni.
,,Mně normálně říkají Marek, ale jméno Power se mi líbí taky." zazubil se.
,,A já jsem Miretale." představil se druhý kámoš.
,,Čau." stiskl mu Marek ruku.
Zamyslel se. Vždy slýchával, že blackmetalisti se s nikým nebaví. Že jsou uzavření do sebe a jediné co je zajímá, je oběť Satanovi. Dál slyšel, že power metalisty nemají moc v lásce. Co je na tom ale pravdy? Tihle mu totiž připadali jako normální lidi, navíc hodně veselí. Tak buď se zrovna setkal s nějakou výjimkou nebo proti nim církev šíří drby. A to je asi ten důvod, proč ji tak strašně nesnášejí..
,,Zajímalo by mě, proč jsme tady." vyrušil ho z myšlenek Darkens.
,,Jo, no. Taky to nechápu." souhlasil Miretale.
Marek na tom byl úplně stejně.
,,Jak dlouho už tady vlastně jste?" zeptal se.
,,Vůbec nevím," řekl Darkens, ,,jako by se od doby, co jsme se tu octli, zastavil čas."
Z kapsi vytáhl digitální hodinky a ukázal na displej. Číslice stály pořád na stejném místě - jako by zamrzly.
,,Ale odhaduju to tak na necelé čtyři hodiny."
Jakmile Marek uviděl hodinky, vzpomněl si na svůj telefon. Proč ho to jen nenapadlo dřív? Mohli se přes něj přece s někým spojit! Začal se přehrabovat v kapsách.
,,Co hledáš?"
,,Mobil.. Ještě při změně časoprostoru jsem ho držel!"
Jeho dotykáč však nikde nebyl.
,,Sakra, musel jsem ho upustit při tom letu."
,,I kdybys ho našel, nikomu se odtud stejně nedovoláš." přerušil ho Miretale.
Marek se zarazil.
,,Vy jste to už zkoušeli?"
,,Ne."
,,Tak jak.."
,,Mobily tady nejdou ani zapnout." vysvětlil Darkens.
,,Cože? Ale jakto?"
,,Zřejmě ze stejného důvodu, proč jsme tady. Teď jsou z nich jen bezvýznamné šutry."
,,Ale to znamená, že jsme úplně odřízlí od světa!"
Oba zamyšleně přikývli.
Co budeme dělat?! dunělo Markovi v hlavě. Když se nemůžeme spojit s nikým z našeho světa, dostaneme se odtud vůbec?!
,,Lidi, já furt doufám, že tohle se mi jenom zdá.." zabědoval.
,,To já taky," přisvědčil Miretale. ,,Co ale naděláme, když to tak není?"
Marek ho obdivoval - za každou cenu chtěl zůstat realistou.
Jen Darkens byl ticho. Z jeho výrazu šlo poznat, že nad něčím přemýšlí.
,,Musíme zjistit, proč jsme se sem dostali. Určitě to není jen tak.."
Marek nad sebou uslyšel nějaké hlasy. Pomalu začal probírat.
Co se to děje? přemýšlel v polospánku. Kdo mě to budí? Vždyť je sobota!
Náhle do něj cosi strčilo a převrátilo ho břichem nahoru.
,,Hm.. tak další heavy." poznamenal někdo.
,,Řekl bych spíš power." ozval se jiný hlas.
Nato se první hlas zasmál:
,,To snad nemyslíš vážně! Vždyť je to úplně jedno - heavy nebo power."
Teď už se Marek probral úplně. Oči však ještě neotevřel. Začal vzpomínat, co se vůbec stalo. V hlavě mu proběhly pouze tři vzpomínky - hovor, otázka a pád. Byly to ovšem tak hrozné vzpomínky, že mu okamžitě všechno došlo. Žádná sobota, ale smrt! Náraz a smrt - nic jiného. To ne!
Otevřel oči. Jeho rozmazaný zrak padl na dva bílé obličeje s černými jizvami okolo očí, sklánějící se přímo nad ním. Vyděšeně vyjekl a hned oči zase zavřel.
Tak je to přece jen pravda, pomyslel si nešťastně. Peklo existuje! A on je teď uvnitř! Vůbec nepochyboval o tom, že se rozhovor těch dvou týkal jeho. Ano, jim je opravdu jedno, jestli jsem heavy nebo power metalista. Co teď jen bude?! Co se dělá s duší v pekle? Začal se bát. Nikdy na nic takového nevěřil, celý život byl ateista - a teď tohle! Držel ruce v obranné pozici před hlavou a marně se snažil něco vymyslet. Z přemýšlení ho náhle vyrušil hlasitý smích obou příšer.
Proč se smějí? Mají snad radost, že je v koncích?
Jedna z nich se pokusila oddělat Markovy dlaně z jeho obličeje. Neúspěšně.
,,Haló, čas vstávat!" řekl druhý z tvorů.
,,Nechte mě!" zařval Marek.
Něco ale bude muset udělat, došlo mu. Když už se sem jednou dostal, není cesty zpět. Bohužel si však nebyl jistý, jestli existuje i nějaká cesta vpřed. Rozhodl se tomu všemu postavit. To je totiž jediná správná cesta, připomínal si texty svých slavných hymen.
Opatrně oddělal ruce z obličeje a znovu otevřel oči. Tentokrát byl jeho zrak ostřejší, mnohem ostřejší. Najednou už před sebou neviděl démony pekla, ale dva kluky s pobaveným výrazem ve tváři. Oba měli dlouhé černé vlasy a jejich bíločerný corpse-paint naznačoval, že se jedná o obdivovatele black metalu.
,,Co mu je? Ty vole, snad se nás nebojí?!" rozesmál se ještě víc ten první, když uviděl Markův pohled.
,,No tak, Powere, vstávej! My nejsme až tak zlí." dodal druhý.
Marek si strašlivě oddechl. Musel se usmát hrátkám vlastní fantazie, avšak nebyl schopen slova. Ještě pořád se vydýchával z toho hrozného šoku, kterým si zrovna prošel. To je taky nápad postavit v takové situaci člověku kolegy z blacku přímo do zorného úhlu!
Pomalu se posadil. Takže není mrtvý? Ale co se tedy stalo? V hlavě se mu honilo tolik otázek, že nevěděl, kterou by si měl položit jako první.
Blackmetalisté si ho stále s pekelným úsměvem prohlíželi.
,,To jsou vtipy!" konstatoval, když si uvědomil, že se baví na jeho účet.
,,Co tím myslíš?"
,,Já myslel, že jsem v pekle!" odpověděl bezmocně. Další vteřinu už toho ale litoval. Asi nebylo nejlepší říct jim celou pravdu. U obou to vyvolalo jen obrovský výbuch smíchu.
,,Počkej, a co sis myslel o nás?" zeptal se po chvíli první, ,,Že jsme pekelná stvoření?!"
,,Tak se na sebe podívejte!" bránil se Marek, ,,ale očima normálního člověka.."
Oba si vyměnili své temné pohledy. Teď už smíchy popadali na zem.
On se mezitím postavil na nohy a rozhlédl se kolem.
,,Borci, nevíte náhodou, kde to jsme?"
Chvilku trvalo, než se mu je podařilo uklidnit alespoň tak, že mohli mluvit trochu normálně. Už za chvíli však zjistil, že na tom nejsou o nic lépe než on. Také vůbec nevěděli, o co jde. Navíc jejich cesta sem byla stejně podivná jako ta jeho.
Hovor, oblíbená písnička, otázka a nato změna časoprostoru. Vše bylo téměř stejné. Přesto jedna dost zásadní věc byla jiná.
,,Říkáš, že jsi jenom prošel dveřma?!"
,,Přesně tak - a pak jsem se ocitl tady."
,,Já musel oknem.", znevýhodňoval se kámoš vedle.
,,Děláte prdel?!", Marek nemohl uvěřit, že byl jediný, komu byl "dopřán" pád z oblohy.
,,Ne. Tenhle svět je prostě zvláštní.", řekl vyprávějící, ,,A jak ses sem dostal ty?"
Zvedl paži a ukázal směrem k nebi. Jeho gesto však bylo pochopeno trochu jinak, než plánoval.
,,Tys přiletěl?"
,,Tak nějak." Marek se hořce zasmál. ,,Spíš by se dalo říct, že jsem dost nemožnou rychlostí padal."
,,To jako fakt?!"
Přikývl.
Chvilku nastalo ticho. Tipoval, že konečně pochopili, jaký šok pro něj byly jejich masky.
,,Aha. Tak to bych si asi taky myslel, že jsem mrtvý."
,,Každopádně to vysvětluje tu díru kolem." zamyslel se druhý black metalista.
Až teď si Marek všiml, že vlastně všichni stojí uprostřed obrovského kráteru.
,,To jsem udělal já?" překvapeně otevřel pusu.
Jeho průměr odhadoval minimálně na 50 metrů. Ale Dřepl si k zemi, aby si ho pořádně prohlédl. Nemožné!
,,I když nedává smysl, jak bys něco takového mohl přežít, vypadá to tak."
Byla to pravda. Jeho tělo se podle fyzikálních zákonů mělo rozbít o drsný povrch této země. Vlastně už při styku s atmosférou měl shořet. Tak jako meteority, co se občas zapálí o Zemskou vrstvu vzduchu a pak z nich zbude pouhá hromádka popela. Avšak mu se nestalo zhola nic - dokonce ani neměl poničené oblečení, natož aby se něco takové stalo jemu samému. Z jakého důvodu se tak stalo, nechápal, přesto tomu byl rád. Byl rád, že žije.
,,Zvláštní svět." pokýval hlavou Marek.
,,A jaké to vlastně je být meteoritem, Powere?"
Marek se trpce usmál. O tomhle opravdu mluvit nechtěl. Nechápal, co jim na tom přijde stále tak vtipné. Místo toho se zamyslel nad přezdívkou, kterou ho oslovovali. Docela se mu zamlouvala, ale absolutně netušil, jak na ni přišli.
,,Podle čeho vlastně soudíte, že poslouchám zrovna power metal?"
Rukou přitom přejel po svém řetězu na pravé straně riflí. Ten na to vliv určitě neměl, řetězy v téhle době přece nosili metalisti všeho druhu. A bohužel nejen oni.
,,Vypadáš tak." zkonstatoval kluk s jizvou skrz levé oko.
,,Vážně?" divil se Marek, ,,Čím se liším od metalistů ostatních žánrů?"
Vždyť na sobě nemá tričko ani jedné své oblíbené skupiny. Tak jak to ten borec poznal?
,,Jsem prostě znalec." neodpustil si dotazovaný.
,,Máš dlouhé vlasy, to mají poweři v tomto věku skoro vždy. Pak, když se podíváš na svůj řetěz, je tvořen ze tří částí, což je taky klasika. Další věc je to, že na tvojich steelkách jsou čtyři patra na tkaničky a taky máš stylově roztrhané rifle. Takové věci si vybírají speciálně power metalisti..."
To jsem ani nevěděl, šokovaně si přiznal Marek.
,,..a konečně," black metalista se ironicky usmál, ,,faktem je i to, že pod levým zápěstím ti visí vstupenka z koncertu DragonForce."
No jasně! DragonForce! vydechl Marek. Jak jen na ten parádní koncert mohl zapomenout?! Při pohledu na ruku s papírovým proužkem se rozesmál. Čekal kolik poznávacích znaků power metalistů mu ten člověk ještě vyjmenuje, ale tímhle ho teda dostal.
,,Hej lidi, tyhle šoky už mi nedělejte!"
To už se smáli všichni.
,,Jinak mně říkají Darkens." řekl ten kluk po chvíli a poplácal Marka po rameni.
,,Mně normálně říkají Marek, ale jméno Power se mi líbí taky." zazubil se.
,,A já jsem Miretale." představil se druhý kámoš.
,,Čau." stiskl mu Marek ruku.
Zamyslel se. Vždy slýchával, že blackmetalisti se s nikým nebaví. Že jsou uzavření do sebe a jediné co je zajímá, je oběť Satanovi. Dál slyšel, že power metalisty nemají moc v lásce. Co je na tom ale pravdy? Tihle mu totiž připadali jako normální lidi, navíc hodně veselí. Tak buď se zrovna setkal s nějakou výjimkou nebo proti nim církev šíří drby. A to je asi ten důvod, proč ji tak strašně nesnášejí..
,,Zajímalo by mě, proč jsme tady." vyrušil ho z myšlenek Darkens.
,,Jo, no. Taky to nechápu." souhlasil Miretale.
Marek na tom byl úplně stejně.
,,Jak dlouho už tady vlastně jste?" zeptal se.
,,Vůbec nevím," řekl Darkens, ,,jako by se od doby, co jsme se tu octli, zastavil čas."
Z kapsi vytáhl digitální hodinky a ukázal na displej. Číslice stály pořád na stejném místě - jako by zamrzly.
,,Ale odhaduju to tak na necelé čtyři hodiny."
Jakmile Marek uviděl hodinky, vzpomněl si na svůj telefon. Proč ho to jen nenapadlo dřív? Mohli se přes něj přece s někým spojit! Začal se přehrabovat v kapsách.
,,Co hledáš?"
,,Mobil.. Ještě při změně časoprostoru jsem ho držel!"
Jeho dotykáč však nikde nebyl.
,,Sakra, musel jsem ho upustit při tom letu."
,,I kdybys ho našel, nikomu se odtud stejně nedovoláš." přerušil ho Miretale.
Marek se zarazil.
,,Vy jste to už zkoušeli?"
,,Ne."
,,Tak jak.."
,,Mobily tady nejdou ani zapnout." vysvětlil Darkens.
,,Cože? Ale jakto?"
,,Zřejmě ze stejného důvodu, proč jsme tady. Teď jsou z nich jen bezvýznamné šutry."
,,Ale to znamená, že jsme úplně odřízlí od světa!"
Oba zamyšleně přikývli.
Co budeme dělat?! dunělo Markovi v hlavě. Když se nemůžeme spojit s nikým z našeho světa, dostaneme se odtud vůbec?!
,,Lidi, já furt doufám, že tohle se mi jenom zdá.." zabědoval.
,,To já taky," přisvědčil Miretale. ,,Co ale naděláme, když to tak není?"
Marek ho obdivoval - za každou cenu chtěl zůstat realistou.
Jen Darkens byl ticho. Z jeho výrazu šlo poznat, že nad něčím přemýšlí.
,,Musíme zjistit, proč jsme se sem dostali. Určitě to není jen tak.."
Dream Evil - Into The Unknown
....pokračování příště :) :D
[přejít na seznam všech dílů..]
Žádné komentáře:
Okomentovat